Loïc François

Elżbieta Zawacka

Posted on by Loïc François

Elżbieta Zawacka war Kurierin und Abgesandte der Hauptkommandantur der Polnischen Heimatarmee, der wichtigsten polnischen Widerstandsbewegung. Sie wurde zum Symbol der weiblichen Beteiligung am Kampfgeschehen im Zweiten Weltkrieg. Nach dem Krieg setzte sie sich dafür ein, dass die Rolle der Frauen im Krieg nicht in Vergessenheit gerät.

Elżbieta Zawacka gehörte in der Polnischen Heimatarmee zur Abteilung für Auslandskommunikation. Sie richtete für Kuriere des polnischen Widerstands Routen in den Westen ein und arbeitete auch selbst als Kurierin. Während des Krieges überquerte sie über hundert Mal die polnische Vorkriegsgrenze mit Geld, Berichten und Nachrichten. Im Februar 1943 reiste sie als Abgesandte des Generals Stefan „Grot“ Rowecki durch Deutschland, Frankreich, Andorra, Spanien und Gibraltar nach London, um mit dem Stab von Władysław Sikorski, dem Premierminister der polnischen Exilregierung, zu sprechen. Sie hatte zwei Aufgaben: die Verbesserung des Kurierdienstes und – auf ausdrücklichen Wunsch von General Rowecki – die Bitte zu überbringen, Frauen in der Heimatarmee die gleichen Rechte wie Männern einzuräumen.

Elżbieta erhielt eine Fallschirmausbildung und war eine der wenigen Abgesandten, die nach Polen zurückkehrten. Damit war sie das einzige weibliche Mitglied der Eliteeinheit Cichociemni („Die leisen Dunklen“).

Ab März 1944 diente sie in der Führung der weiblichen Armeeregimenter im Hauptquartier der Heimatarmee. Sie kämpfte im Warschauer Aufstand, einer größeren Operation der Heimatarmee zur Befreiung der Hauptstadt von der Nazi-Besatzung.

Nach dem Krieg schloss sie sich der antikommunistischen Bewegung an. Im September 1951 wurde sie vom Sicherheitsdienst verhaftet und zu 10 Jahren Gefängnis verurteilt. Nach ihrer Entlassung arbeitete sie an der Universität Danzig und an der Nikolaus-Kopernikus-Universität in Toruń. Sie war Mitbegründerin des Weltverbandes der Heimatarmee-Soldaten und Initiatorin der Stiftung „Pommersches Heimatarmee-Archiv“ in Toruń. Um ihre Leistungen zu würdigen, wurde sie 2006 in den Rang des Brigadegenerals der polnischen Armee befördert. Elżbieta Zawacka verstarb 2009.

Elżbieta Zawacka vor dem Zweiten Weltkrieg. From the collection of the General Elżbieta Zawacka Foundation.

Elżbieta Zawacka

Posted on by Loïc François

Elżbieta Zawacka byla kurýrem a poslem velitele polské Zemské armády, nejvýznamnější odbojové organizace v okupovaném Polsku. Stala se symbolem zapojení žen do bojů druhé světové války. Po válce se snažila zajistit, aby role, kterou ve službě sehrály ženy, nebyla zapomenuta.

Elżbieta Zawacka patřila v rámci polské Zemské armády k oddělení zahraniční komunikace. Pro kurýry polského odboje zařizovala trasy na západ a jako kurýr sama působila. Při přepravě peněz, zpráv a informací překročila předválečnou hranici Polska překročila více než stokrát. V únoru 1943 jako posel generála Stefana „Grota“ Roweckého cestovala přes Německo, Francii, Andorru, Španělsko a Gibraltar až do Londýna, kde jednala se štábem Władysława Sikorského, polského exilového premiéra. Měla dva úkoly: zlepšit kurýrní službu a – na výslovnou žádost generála Roweckého – požadovat, aby se ženám v Zemské armádě dostalo stejných práv jako jejich mužským kolegům.

Elżbieta absolvovala parašutistický výcvik a jako jeden z mála poslů se vrátila do Polska. Stala se tak jedinou ženou v elitní jednotce nazývané Cichociemni (tiší neviditelní).

Od března 1944 sloužila na ředitelství ženské armádní služby, které působilo v rámci velitelství Zemské armády. Bojovala ve Varšavském povstání, rozsáhlé operaci Zemské armády, jejímž cílem bylo osvobození polského hlavního města od nacistické okupace.

Po válce se zapojila do protikomunistického hnutí. V září 1951 byla Státní bezpečností zatčena a odsouzena k deseti letům vězení. Po propuštění pracovala na Gdaňské univerzitě a na Univerzitě Mikuláše Koperníka v Toruni. Patřila k zakladatelům Světového sdružení příslušníků Zemské armády a byla iniciátorkou nadace Pomořanský archiv Zemské armády v Toruni. V roce 2006 byla za své zásluhy povýšena do hodnosti brigádního generála polské armády. Elżbieta Zawacka zemřela v roce 2009.

Elżbieta Zawacka před druhou světovou válkou. From the collection of the General Elżbieta Zawacka Foundation.

Elżbieta Zawacka

Posted on by Loïc François

Elżbieta Zawacka was a courier and emissary of the commander of the Polish Home Army, the most important resistance organisation in occupied Poland. She became a symbol of women’s involvement in combat during World War II. After the war she worked to ensure that the role played by women in service would not be forgotten.

Elżbieta Zawacka was part of the department of foreign communications of the Polish Home Army. She set up routes to the west for couriers of the Polish resistance and worked as a courrier herself as well. She crossed the Polish pre-war border over a hundred times during the war while carrying money, reports and news. In February 1943, as the emissary of General Stefan ‘Grot’ Rowecki, she travelled across Germany, France, Andorra, Spain and Gibraltar to reach London where she spoke to the staff of Władysław Sikorski, the prime minister of the Polish government in exile. She had two tasks: to improve the courier service and – at the explicit request of General Rowecki – to ask for the women in the Home Army to receive the same rights as their male colleagues.

Elżbieta was given parachute training and was one of the few emissaries to come back to Poland. In doing so, she became the only woman in the elite group called the cichociemni (the silent unseen).

From March 1944 she served in the directorate of the Women’s Army Service that operated within the Home Army headquarters. She fought in the Warsaw Uprising, a large operation by the Home Army to liberate their capital from Nazi occupation.

After the war she joined the anti-communist movement. In September 1951 she was arrested by the Security Service and was sentenced to 10 years in prison. After being released she worked at the University of Gdańsk and at the Nicolaus Copernicus University in Toruń. She was one of the founders of the World Association of Home Army Soldiers and the initiator of the “Pomeranian Home Army Archive” Foundation in Toruń. In 2006 she was promoted to the rank of brigadier general in the Polish Army to honour her achievements. Elżbieta Zawacka died in 2009.

Elżbieta Zawacka before the Second World War. From the collection of the General Elżbieta Zawacka Foundation.

Tatjana Barbakoff

Posted on by Loïc François

Zwracała na siebie uwagę niestandardowym podejściem do życia, kolorowymi strojami i programem, w którym łączyła tańce rosyjskie i chińskie ze współczesną modą. Stała się sławna dzięki charakterystycznym tańcom i egzotycznej urodzie. Dzisiaj tablica wmurowana w bruk, umieszczona przed Teatrem Renesansowym w Berlin-Charlottenburg, upamiętnia tancerkę i ofiarę Holocaustu, Tatjanę Barbakoff.

Tatjana Barbakoff urodziła się jako Cilly Edelberg na Łotwie w sierpniu 1899 r. Pochodziła z żydowskiej rodziny z korzeniami rosyjsko-chińskimi. Barbakoff zaczęła tańczyć już w dzieciństwie. Jej pochodzenie i styl tańca złożyły się na egzotyczną aurę, która otaczała ją jako artystkę.

Podczas pierwszej wojny światowej Tatjana poznała niemieckiego oficera Georga Waldmanna. W 1918 r. Tatjana wyjechała z nim do Niemiec, gdzie się pobrali. W kolejnych latach stali się sławną parą artystów, znaną jako Tatjana Barbakoff i Marcel Boissier. Razem podróżowali po Niemczech i występowali w miastach takich jak Frankfurt, Düsseldorf i Berlin. W roku 1925 para osiadła w Berlinie. Tatjana stała się sławna dzięki wieczorom tanecznym „Berliner Tanzabend”. Rozstała się Boissierem i związała się z artystą Gertem Wollheimem.

Po dojściu nazistów do władzy w 1933 r. dzieła Gerta określono mianem Entartete Kunst (zdegenerowanej sztuki). Para przeniosła się do Francji, gdzie Wollheim założył Freier Deutscher Künstlerverband (Związek Wolnych Artystów Niemieckich), a Tatjana kontynuowała karierę tancerki. Przez pewien czas byli bezpieczni, ale po inwazji nazistowskich Niemiec na Francję w 1940 r. zostali aresztowani.

Po pewnym czasie ich zwolniono. Para uciekła do Nicei, starając się uniknąć aresztowania, ale na próżno. W styczniu 1944 r. Tatjana została aresztowana przez Gestapo i przeniesiona do obozu w Drancy. W lutym deportowano ją do Auschwitz, gdzie od razu po przybyciu została wysłana do komory gazowej.

Tatjana Barbakoff

Posted on by Loïc François

Ze trok de aandacht met haar mentaliteit, haar kleurrijke kostuums en een programma waarin Russische en Chinese dansen werden afgewisseld met het tonen van eigentijdse mode. Ze werd beroemd door haar karakteristieke dansen en excentrieke schoonheid. Vandaag de dag herinnert een struikelsteen voor de deur van het Renaissance-Theater in Berlijn-Charlottenburg aan het leven van danseres en Holocaustslachtoffer Tatjana Barbakoff.

Tatjana Barbakoff werd in 1899 geboren als Cilly Edelberg in het huidige Letland. Haar familie was Joods en had Russisch-Chinese roots. Op jonge leeftijd begon Barbakoff al met dansen. Tatjana’s verleden en lievelingsstijlen werden onderdeel van het later aan haar toegeschreven ‘exotische aura’.

Tijdens de Eerste Wereldoorlog ontmoette ze de Duitse officier Georg Waldmann. In 1918 volgde ze hem naar Duitsland, waar ze later met hem trouwde. In de daaropvolgende jaren kwamen ze bekend te staan als artistiek duo onder de namen Tatjana Barbakoff en Marcel Boissier. Samen reisden ze door Duitsland en traden ze op in steden als Frankfurt, Düsseldorf en Berlijn. In 1925 settelde het paar in Berlijn. De zogeheten ‘Berliner Tanzabend’ vormde Tatjana’s definitieve doorbraak. Nadat zij en Boissier uit elkaar gingen, ontmoette ze kunstenaar Gert Wollheim. Hij werd haar nieuwe partner.

Toen de nazi’s in 1933 aan de macht kwamen, werd Gerts werk als Entartete Kunst bestempeld. Het paar verhuisde naar Frankrijk, waar Wollheim het Freie Deutsche Künstlerverband (de vrije Duitse kunstenaarsvereniging) oprichtte en Tatjana haar danscarrière voortzette. De twee leefden enige tijd in vrijheid en veiligheid, maar toen nazi-Duitsland in 1940 Frankrijk binnenviel, werden Gert en Tatjana opgepakt.

Na een tijdje werden ze beiden vrijgelaten. Ze vluchtten naar Nice om te voorkomen dat ze opnieuw werden vastgezet, maar dit bleek tevergeefs.  In januari 1944 werd Tatjana gearresteerd door de Gestapo en overgebracht naar een kamp in het Franse Drancy. In februari werd ze gedeporteerd naar Auschwitz, waar ze na aankomst naar de gaskamer werd gestuurd.

Tatjana Barbakoff

Posted on by Loïc François

Elle s’est distinguée par son attitude, ses costumes colorés et par un mélange de danses russes et chinoises associées à la mode contemporaine. Ses danses caractéristiques et son étrange beauté l’ont rendue célèbre. Aujourd’hui, un Stolperstein devant le Théâtre de la Renaissance à Berlin-Charlottenburg commémore la danseuse et victime de l’Holocauste, Tatjana Barbakoff.

Tatjana Barbakoff est née en Lettonie en août 1899 sous le nom de Cilly Edelberg. Elle est née dans une famille juive d’origine russo-chinoise. Dès son plus jeune âge, Barbakoff a commencé à danser. Son héritage et ses styles sont à l’origine de son aura exotique.

Pendant la Première Guerre, Tatjana a rencontré l’officier allemand Georg Waldmann. En 1918, Tatjana le suivi en Allemagne et finit par l’épouser. Dans les années suivantes, le couple d’artistes s’est fait connaître sous les noms de Tatjana Barbakoff et Marcel Boissier. Ensemble, ils ont parcouru l’Allemagne et se sont produits notamment à Francfort, Düsseldorf et Berlin. Le couple s’est installé à Berlin en 1925. Tatjana a obtenu son dernier succès avec le « Berliner Tanzabend ». elle finit par rompre avec Boissier et rencontre l’artiste Gert Wollheim qui devient son partenaire.

Lorsque les nazis sont arrivés au pouvoir en 1933, l’art de Gert a été qualifié de « Entartete Kunst ». Le couple a déménagé en France où Wollheim a créé le Freie Deutsche Künstlerverband (Fondation des artistes libéraux allemands) et Tatjana a poursuivi sa carrière de danseuse. D’abord libres et en sécurité, ils ont été arrêtés après l’invasion de la France par l’Allemagne en 1940.

Ils ont été libérés peu après. Dans l’espoir d’éviter d’autres arrestations, le couple s’est enfui à Nice, mais cela s’est avéré être en vain. En janvier 1944, Tatjana est arrêtée par la Gestapo et transférée au camp de Drancy. En février, déportée à Auschwitz, elle a été envoyée directement dans les chambres à gaz.

Tatjana Barbakoff

Posted on by Loïc François

Tatjana Barbakoff war für ihre Ausstrahlung, ihre farbenfrohen Kostüme und ihre Aufführungen russischer und chinesischer Tänze mit Illustrationen zeitgenössischer Mode bekannt. Ihr charakteristischer Tanzstil und ihre eigenwillige Schönheit machten sie berühmt. Heute erinnert ein Stolperstein vor dem Renaissance Theater in Berlin-Charlottenburg an Tatjana Barbakoff, Tänzerin und Opfer des Holocaust.

Tatjana Barbakoff wurde als Cilly Edelberg im August 1899 in Lettland geboren. Sie entstammte einer jüdischen Familie mit russischen und chinesischen Wurzeln. Bereits in jungen Jahren trat Barbakoff als Tänzerin auf. Aufgrund ihrer Herkunft und ihrer bevorzugten Tanzstile schrieb man ihr eine exotische Aura zu.

Während des Ersten Weltkriegs lernte Barbakoff den deutschen Offizier Georg Waldmann kennen und folgte ihm 1918 nach Deutschland, wo sie ihn später heiratete. In den darauffolgenden Jahren erlangte das Paar unter den Pseudonymen Tatjana Barbakoff und Marcel Boissier Bekanntheit als Künstlerpaar. Gemeinsam reisten sie durch Deutschland und traten in Städten wie Frankfurt, Düsseldorf und Berlin auf. Im Jahr 1925 ließ sich das Paar in Berlin nieder. Ihren endgültigen Durchbruch feierte Barbakoff mit dem „Berliner Tanzabend“. Sie trennte sich von Boissier und verliebte sich in den Künstler Gert Wollheim.

Nach der Machtergreifung der Nazis im Jahr 1933 galt Wollheims Kunst als „entartet“. Das Paar zog nach Frankreich, wo Wollheim den Freien Deutschen Künstlerverband gründete, während Barbakoff ihre Tanzkarriere fortsetzte. Sie genossen ihre Freiheit und Sicherheit, bis sie 1940 nach dem Einmarsch der Nazis in Frankreich festgenommen wurden.

Nach einiger Zeit kamen beide frei. Aus Angst vor weiteren Verhaftungen floh das Paar nach Nizza, was jedoch vergeblich war. Im Januar 1944 wurde Barbakoff von der Gestapo gefangen genommen und in ein Lager in Drancy überführt. Im Februar desselben Jahres wurde sie nach Auschwitz deportiert und direkt nach ihrer Ankunft in den Gaskammern ermordet.

Tatjana Barbakoff

Posted on by Loïc François

Poutala pozornost svým přístupem, pestrými kostýmy i programem, v němž se mísily ruské a čínské tance s přehlídkou současné módy. Proslavila se svými charakteristickými tanci a exotickou krásou. Taneční umělkyni a oběť holocaustu Tatjanu Barbakoffovou dnes připomíná Stolperstein před Renesančním divadlem v Berlíně-Charlottenburgu.

Tatjana Barbakoffová se narodila v srpnu 1899 v Lotyšsku jako Cilly Edelbergová. Pocházela z židovské rodiny s rusko-čínskými kořeny. Barbakoffová začala tančit již v raném dětství. Za auru exotičnosti, kterou byla později známa, vděčila svému původu a oblíbeným stylům.

Za první světové války potkala německého důstojníka Georga Waldmanna. V roce 1918 za ním odešla do Německa a nakonec si ho vzala. V následujících letech získali věhlas jako umělecký pár pod jmény Tatjana Barbakoffová a Marcel Boissier. Společně cestovali po Německu a vystupovali ve městech jako Frankfurt, Düsseldorf a Berlín. V roce 1925 se pár usadil v Berlíně. Tatjana se definitivně prosadila s uskupením nazvaným Berliner Tanzabend. Rozešla se s Boissierem a jejím novým partnerem se stal malíř Gert Wollheim.

Po nástupu nacistů k moci v roce 1933 bylo Gertovo umění označeno za „zvrhlé“. Pár se přestěhoval do Francie, kde Wollheim založil Freie Deutsche Künstlerverband (Spolek svobodných německých umělců) a Tatjana pokračovala v taneční kariéře. Jistou dobu byli svobodní a v bezpečí, ale po německém vpádu do Francie v roce 1940 byli Gert i Tatjana zatčeni.

Po nějaké době byli oba propuštěni. Aby se vyhnuli dalšímu zatčení, uprchli do Nice. Jejich snaha však byla marná.  V lednu 1944 byla Tatjana gestapem zatčena a následně převezena do tábora v Drancy. V únoru byla deportována do Osvětimi a po příjezdu poslána do plynové komory.

Tatjana Barbakoff

Posted on by Loïc François

She attracted attention by her attitude, her colourful costumes and by a programme that alternated Russian and Chinese dances with illustrations of contemporary fashion. Her characteristic dances and her strange beauty made her famous. Today, a Stolperstein in front of the Renaissance Theater in Berlin-Charlottenburg commemorates dancing artist and Holocaust victim Tatjana Barbakoff.

Tatjana Barbakoff was born as Cilly Edelberg in Latvia in August 1899. She came from a Jewish family with Russian-Chinese roots. From a very early age, Barbakoff began to dance. Her heritage and her preferred styles became part of her later ascribed exotic aura.

During the First World War, Tatjana met German officer Georg Waldmann. In 1918, Tatjana followed him back to Germany and eventually married him. In the following years, they became known as an artistic couple, under the names of Tatjana Barbakoff and Marcel Boissier. Together they travelled through Germany and performed in cities, such as Frankfurt, Düsseldorf and Berlin. In 1925 the couple settled in Berlin. Tatjana had her final breakthrough with the so-called ‘Berliner Tanzabend’. She broke up with Boissier and met artist Gert Wollheim, who became her new partner.

When the Nazis came to power in 1933, Gert’s art was labelled as ‘degenerate’. The couple moved to France where Wollheim established the Freie Deutsche Künstlerverband (Liberal German Artist Foundation) and Tatjana continued her dancing career. For a time they were free and safe but after Nazi Germany invaded France in 1940, both Gert and Tatjana were arrested.

After some time Gert and Tatjana were released. The couple fled to Nice hoping to avoid further arrest but this turned out to be in vain. In January 1944, Tatjana was arrested by the Gestapo and transferred to a camp in Drancy. In February, she was deported to Auschwitz where she was sent to the gas chambers upon arrival.