Loïc François

Roger Bushell

Posted on by Loïc François

Im Jahr 1950 erschien der Roman „The Great Escape“ des australischen Schriftstellers Paul Brickhill. Grundlage für den Roman bildete die Massenflucht von 76 alliierten Kriegsgefangenen aus dem deutschen Kriegsgefangenenlager Stalag Luft III . Einer der Drahtzieher der Massenflucht war Squadron Leader Roger Bushell.

Bushell wurde im August 1910 in Südafrika geboren. Er trat 1932 der britischen Royal Air Force (RAF) bei und wurde im Oktober 1939 zum Squadron Leader der No. 92 Squadron ernannt. Bushells Spitfire wurde bei seinem ersten Kriegseinsatz während der Schlacht um Dünkirchen getroffen, wodurch er auf einem von der Wehrmacht kontrollierten Gebiet notlanden musste. Er wurde als Kriegsgefangener inhaftiert.

In den darauffolgenden Jahren unternahm er mehrere Fluchtversuche. Fluchtversuche entsprachen dem Ideal der militärischen Ehre und waren gemäß der Genfer Konvention legal.

Nach verschiedenen fehlgeschlagenen Fluchtversuchen wurde Bushell im Oktober 1942 in das Kriegsgefangenenlager Stalag Luft III transferiert. Er begann umgehend damit, die Planung der Fluchtversuche im Lager zu übernehmen. Bereits nach kurzer Zeit wurde er von seinen Kameraden als Vordenker angesehen und erhielt den Spitznamen „Big X“. Die Kriegsgefangenen im Lager machten sich daran, gleichzeitig drei Fluchttunnel auszuheben, die sie „Harry“, „Tom“ und „Dick“ tauften. Der verwegenste Teil des Planes war dabei nicht einmal der schiere Umfang der Konstruktion, sondern der Umstand, dass Bushell 200 Gefangene durch diese Tunnel schmuggeln wollte. Nur 76 Gefangenen gelang in der Nacht vom 24. auf den 25. März 1944 die Flucht durch den Tunnel „Harry“. Bushell und sein Partner Bernard Scheidhauer gelangten in Sagan an Bord eines Zuges. Sie wurden jedoch einen Tag später in Deutschland in der Nähe von Saarbrücken gefasst.

Drei der 76 geflohenen Kriegsgefangenen schafften es, englischen Boden zu erreichen. Andere hatten weniger Glück. Nach der Flucht erteilte Hitler seinen berüchtigten „Sagan-Befehl“, auf dessen Grundlage fünfzig der gefassten Flüchtlinge erschossen wurden. Bushell gehörte zu diesen fünfzig Flüchtlingen und wurde am 29. März 1944 ermordet. Er wurde auf dem alten Garnisonsfriedhof im polnischen Posen beerdigt.

ALLIED PRISONERS OF WAR IN GERMANY, 1939-1945 (HU 1605) :
Dieses Foto von Roger Bushell und Squadron Leader Robert Stanford Tuck wurde im Kriegsgefangenenlager Stalag Luft III angefertigt. Copyright: © IWM. Original Source: http://www.iwm.org.uk/collections/item/object/205234086

Roger Bushell

Posted on by Loïc François

V roce 1950 vydal australský spisovatel Paul Brickhill knihu Velký útěk. Vycházela z hromadného útěku 76 spojeneckých zajatců z německého zajateckého tábora Stalag Luft III. Jedním ze strůjců plánu na útěk byl major Roger Bushell.

Bushell se narodil v Jižní Africe v srpnu 1910. Do britského Královského letectva (RAF) vstoupil v roce 1932 a v říjnu 1939 se stal velitelem 92. perutě. Během svého prvního bojového letu byl během bitvy o Dunkerk sestřelen a se svým spitfirem přistál na území okupovaném Němci. Byl zadržen a stal se válečným zajatcem.

V následujících letech Bushell dráždil své věznitele několika pokusy o útěk. Pokus o útěk byl v souladu s myšlenkou vojenské cti a podle Ženevské úmluvy byl považován za legitimní.

Po několika neúspěšných pokusech o útěk se Bushell v říjnu 1942 dostal do zajateckého tábora Stalag Luft III. Záhy v táboře převzal řízení útěkových aktivit. Získal si proslulost jako mozek útěků a spoluvězni mu říkali Big X. Váleční zajatci vybudovali tři únikové tunely nazvané Harry, Tom a Dick. Nejradikálnější částí plánu však nebyl samotný rozsah staveb, ale počet 200 mužů, které hodlal Bushell tunelem dostat na svobodu. Tunelem Harry nakonec v noci z 24. na 25. března 1944 uprchlo pouze 76 vězňů. Bushell s partnerem Bernardem Scheihauerem v Saganu úspěšně naskočili na vlak. O den později však byli dopadeni nedaleko německého Saarbrückenu.

Třem ze 76 uprchlíků se podařilo vrátit se do Anglie. Ostatní tolik štěstí neměli. Po útěku vydal Hitler nechvalně známý rozkaz Sagan k zastřelení padesáti z dopadených uprchlíků. Mezi touto padesátkou byl i Bushell, který byl popraven 29. března 1944. Je pohřben na hřbitově ve Starých kasárnách v polské Poznani.

ALLIED PRISONERS OF WAR IN GERMANY, 1939-1945 (HU 1605) Tento snímek Rogera Bushella a majora Roberta Stanforda Tucka byl pořízen v táboře Stalag Luft III. Copyright: © IWM. Original Source: http://www.iwm.org.uk/collections/item/object/205234086

Roger Bushell

Posted on by Loïc François

In 1950, Australian writer Paul Brickhill published “The Great Escape”. The book was based on a mass escape of 76 Allied prisoners from the German Stalag Luft III prison camp. One of the masterminds behind the escape plan was Squadron Leader Roger Bushell.

Bushell was born in August 1910 in South Africa. He joined the British Royal Air Force (RAF) in 1932 and became Squadron Leader of No. 92 Squadron in October 1939. During his first war deployment at the Battle of Dunkirk, Bushell was shot down and crash-landed his Spitfire in German occupied territory. He was captured and became a prisoner of war (POW).

In the years that followed Bushell troubled his captors by making several escape attempts. Trying to escape was in line with the idea of military honour and regarded as legal by the Geneva Convention.

After several failed escape attempts Bushell arrived at the Stalag Luft III prison camp in October 1942. He quickly took over organizing the escape operations in the camp. He became known as the mastermind and was called ‘Big X’ by his comrades. The POWs simultaneously built three escape tunnels, which they dubbed ‘Harry’, ‘Tom’ and ‘Dick’. The most radical part of this plan was not the sheer scale of the construction, but the number of 200 men that Bushell planned to get through the tunnel. Only 76 eventually made it through ‘Harry’ during the night of 24 to 25 March 1944. Bushell and his partner Bernard Scheihauer successfully caught a train at Sagan. However, they were recaptured one day later near Saarbrücken in Germany.

Of the 76 men that escaped, three made it back to England. Others were not so lucky. After the escape, Hitler issued the infamous Sagan-order, which ordered that fifty of the escapees that had been recaptured should be shot. Bushell was among the fifty that were murdered and was killed on 29 March 1944. He was buried at Poznan Old Garrison Cemetery in Poland.

ALLIED PRISONERS OF WAR IN GERMANY, 1939-1945 (HU 1605) Squadron Leaders Robert Stanford Tuck and Roger Bushell (Big X) in Stalag Luft III, Sagan. Copyright: © IWM. Original Source: http://www.iwm.org.uk/collections/item/object/205234086

Irma Grese

Posted on by Loïc François

Irma Grese była strażniczką (Aufseherin) w niemieckim obozie koncentracyjnym. Miała tylko 18 lat, gdy rozpoczęła pracę w obozie koncentracyjnym dla kobiet w Ravensbrück w lipcu 1942 r. Zyskała sobie niechlubną sławę z powodu skrajnie brutalnego traktowania więźniów. W wieku 22 lat została stracona jako jedna z najmłodszych zbrodniarek wojennych.

Irma Grese urodziła się w miejscowości Wrechen w 1923 r. Ukończyła szkołę podstawową w wieku 14 lat. Pracowała w gospodarstwie, a następnie jako sprzedawczyni w sklepie spożywczym. Wielokrotnie starała się o staż w sanatorium SS w Hohenlychen, ale nie została przyjęta. W końcu rozpoczęła tam pracę jako niewykwalifikowana pomoc pielęgniarska.

Latem 1942 roku została strażniczką w obozie koncentracyjnym Ravensbrück. Tam zaczęła szybko wspinać się po szczeblach hierarchii strażników obozu koncentracyjnego. W marcu 1943 r. przeniesiono ją do Auschwitz-Birkenau. Mianowano ją tam zastępczynią przełożonej żeńskiej kadry obozowej. Pracowała w oddziale „C” i nadzorowała od 20 do 30 tysięcy więźniarek. W obozie była też jedną z osób odpowiedzialnych za „selekcję”. Oznaczało to, że gdy do obozu przybywała nowa partia więźniów, Grese decydowała, kto nadaje się do pracy, a kto zostanie wysłany bezpośrednio do komór gazowych. W marcu 1945 r. Grese została przeniesiona do obozu koncentracyjnego w Bergen-Belsen, gdzie pracowała jako strażniczka do momentu, gdy brytyjskie wojska wyzwoliły obóz w kwietniu 1945 r.

Grese została aresztowana po wyzwoleniu obozu i postawiona przed sądem w Lüneburgu w procesie, gdzie sądzono również inne strażniczki obozu w Bergen-Belsen. Została uznana za winną zarzucanych jej czynów, skazana na śmierć i powieszona w listopadzie 1945 r. Zachowanie Irmy Grese podczas procesu oraz jej list pożegnalny do siostry świadczą o tym, że nie zmieniła ona swoich poglądów ani nie wykazała żadnych oznak skruchy.

Irma Grese

Posted on by Loïc François

Irma Grese was een concentratiekampbewaakster (Aufseherin). Ze was pas 18 toen ze in juli 1942 bij Ravensbrück, een concentratiekamp voor vrouwen, in dienst trad. Ze werd berucht om haar extreme wreedheid jegens gevangenen en om het feit dat ze op 22-jarige leeftijd als een van de jongste oorlogsmisdadigers werd geëxecuteerd.

Irma Grese werd in 1923 geboren in Wrechen. Ze verliet de basisschool op 14-jarige leeftijd. Ze werkte op een boerderij en later als verkoopster bij een zuivelwinkel. Ze schreef zich meerdere malen in voor een opleidingsfunctie bij het SS-sanatorium in Hohenlychen, maar werd niet toegelaten. Uiteindelijk ging ze daar werken als ongeschoolde assistent-verpleegster.

In de zomer van 1942 werd Grese een bewaakster bij het concentratiekamp Ravensbrück. Hier klom ze gauw op in   het systeem van het concentratiekamp. In maart 1943 werd Grese overgeplaatst naar Auschwitz-Birkenau. Hier werd ze de onderbevelhebber in het vrouwenkamp. Ze werkte in kampdeel C, waar ze toezicht hield op 20.000 tot 30.000 vrouwelijke gevangenen. Ze nam ook deel aan het ‘selectieproces’ van het kamp. Dat wil zeggen dat wanneer er nieuwe gevangenen bij het kamp arriveerden, Grese besliste wie er kon werken en wie er rechtstreeks de gaskamers inging. In maart 1945 werd Grese naar concentratiekamp Bergen-Belsen gestuurd, waar ze commandoleidster was tot de Britse troepen het kamp in april 1945 bevrijdden.

Grese werd gearresteerd tijdens de bevrijding van het kamp en aangeklaagd in het Bergen-Belsenproces in Lüneburg. Ze werd schuldig bevonden, ter dood veroordeeld en uiteindelijk opgehangen in november 1945. Uit Grese’s gedrag tijdens het proces en haar afscheidsbrief aan haar zus bleek dat ze trouw bleef aan haar ideologische standpunten en geen tekenen van spijt of erkenning vertoonde voor haar wandaden.

Irma Grese

Posted on by Loïc François

Irma Grese était gardienne de camp de concentration (Aufseherin). Elle n’avait que 18 ans au début de son activité au camp de concentration pour femmes de Ravensbrück en juillet 1942. Elle est devenue tristement célèbre pour son extrême brutalité envers les prisonnières et pour avoir été exécutée comme criminelle nazie à l’âge de 22 ans.

Irma Grese est née à Wrechen en 1923. Elle a arrêté l’école à 14 ans. Elle a travaillé dans une ferme et puis comme vendeuse dans une crèmerie. Elle a postulé à plusieurs reprises à un poste au sanatorium SS de Hohenlychen, mais n’a pas été acceptée. Elle a fini par y travailler comme infirmière assistante non formée.

En été 1942, Grese devient gardienne au camp de concentration de Ravensbrück. Ensuite, elle gravit les échelons du système des camps de concentration. En mars 1943, Grese est transférée à Auschwitz-Birkenau. Elle y devient commandant en second du personnel féminin du camp. Elle a travaillé dans la section « C » du camp où elle a supervisé 20 000 à 30 000 détenues. Pendant son séjour au camp, elle a également participé au « processus de sélection ». Lorsque de nouveaux prisonniers arrivaient au camp, Grese décidait qui était apte au travail et qui devait être envoyé dans les chambres à gaz. En mars 1945, Grese a été envoyée au camp de concentration de Bergen-Belsen pour devenir chef de commandement avant la libération du camp par les troupes britanniques en avril 1945.

Grese a été arrêtée lors de la libération du camp et inculpée au procès de Belsen à Lunebourg. Elle a été reconnue coupable, condamnée à mort et finalement pendue en novembre 1945. Le comportement de Grese lors du procès et la lettre d’adieu à sa sœur ont révélé qu’elle était restée fidèle à ses idéologies sans montrer de signe de remords ni de reconnaissance de ses méfaits.

Irma Grese

Posted on by Loïc François

Irma Grese war Aufseherin in verschiedenen Konzentrationslagern. Sie war gerade einmal 18 Jahre alt, als sie im Juli 1942 ihren Dienst im Frauenkonzentrationslager Ravensbrück antrat. Sie war für ihre extreme Brutalität gegenüber Gefangenen berüchtigt und wurde als eine der jüngsten Kriegsverbrecherinnen mit 22 Jahren hingerichtet.

Irma Grese kam 1923 in Wrechen zur Welt. Im Alter von 14 Jahren verließ sie die Schule. Sie arbeitete auf einem Bauernhof und später als Verkaufskraft in einem Geschäft für Milchprodukte. Irma bewarb sich mehrmals auf eine Ausbildungsstelle in den SS-Heilanstalten in Hohenlychen, wurde jedoch nie angenommen. Schließlich begann sie, dort als Hilfskrankenschwester ohne Ausbildung zu arbeiten.

Im Sommer 1942 wurde Grese Aufseherin im Konzentrationslager Ravensbrück. Von diesem Zeitpunkt an machte sie eine steile Karriere innerhalb der Ränge des Konzentrationslagersystems. In März 1943 wurde Grese ins Lager Auschwitz-Birkenau transferiert. Hier nahm sie unter dem weiblichen Lagerpersonal den zweithöchsten Rang ein. Sie arbeitete im Abschnitt C des Lagers und hatte die Aufsicht über 20.000 bis 30.000 weibliche Gefangene. Während ihrer Zeit im Lager nahm sie auch aktiv am „Auswahlprozess“ teil. Wenn ein Transport mit neuen Gefangenen eintraf, entschied Grese, wer arbeitsfähig war und wer direkt in die Gaskammern geschickt wurde. Im März 1945 wurde Grese in das Konzentrationslager Bergen-Belsen geschickt, wo sie bis zu dessen Befreiung durch britische Truppen im April 1945 als Arbeitsdienstführerin arbeitete.

Grese wurde während der Befreiung des Lagers gefangen genommen und im Rahmen des Bergen-Belsen-Prozesses in Lüneburg angeklagt. Sie wurde ihrer Verbrechen für schuldig befunden, zum Tode verurteilt und schließlich im November 1945 hingerichtet. Greses Verhalten während des Prozesses sowie der Inhalt ihres Abschiedsbriefs an ihre Schwester zeigten deutlich, dass sie ihre Ideologie bis zu ihrem Tode beibehielt und dass sie weder zugab, Gräueltaten begangen zu haben, noch Reue für diese zeigte.

Irma Grese

Posted on by Loïc François

Irma Greseová byla dozorkyní (Aufseherin) v koncentračních táborech. V pouhých 18 letech začala v červenci 1942 sloužit v ženském koncentračním táboře Ravensbrück. Nechvalně se proslavila svou extrémní brutalitou k vězeňkyním a tím, že byla jako jeden z nejmladších válečných zločinců popravena ve věku 22 let.

Irma Greseová se narodila ve městě Wrechen v roce 1923. Ve 14 letech odešla ze základní školy. Pracovala na farmě a později jako prodavačka v mlékárně. Opakovaně se ucházela o místo sestry v zácviku v sanatoriu SS Hohenlychen, nebyla však přijata. Nakonec zde začala pracovat jako pomocná zdravotnická síla.

V létě 1942 se Greseová stala dozorkyní v koncentračním táboře Ravensbrück. Odsud začala její kariéra v systému koncentračních táborů strmě stoupat. V březnu 1943 byla Greseová přeložena do Osvětimi-Březinky. Zde se stala druhou nejvýše postavenou dozorkyní. Byla zařazena v táborovém bloku C, kde dohlížela na 20 000 až 30 000 vězeňkyň. V táboře se rovněž účastnila tzv. procesu selekce. To znamená, že po příjezdu nových vězňů do tábora rozhodovala o tom, kdo je způsobilý k práci a kdo má být poslán přímo do plynové komory. V březnu 1945 byla Greseová přeložena do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde pracovala jako velitelka až do osvobození tábora britskými jednotkami v dubnu 1945.

Greseová byla při osvobození zatčena a v rámci belsenského procesu v Lüneburgu obžalována. Byla uznána vinnou, odsouzena k smrti a v listopadu 1945 oběšena. Chování Greseové během procesu i její dopis sestře na rozloučenou prozrazují, že zůstala věrná svému ideologickému přesvědčení, neprojevila ani náznak lítosti nad svými skutky a neuznala své provinění.

Irma Grese

Posted on by Loïc François

Irma Grese was a female concentration camp guard (Aufseherin). She was only 18 years old when she began her service at the women’s concentration camp Ravensbrück in July 1942. She became infamous for her extreme brutality towards prisoners and for being executed as one of the youngest war criminals at the age of 22.

Irma Grese was born in the town of Wrechen in 1923. She left primary school when she was 14 years old. She worked on a farm and later as a saleswoman at a dairy shop. She repeatedly applied for a training position at the SS-sanatorium at Hohenlychen but was not accepted. Eventually she started working there as an untrained assistant nurse.

In the summer of 1942 Grese became a guard at the Ravensbrück concentration camp. From here she would quickly rise through the ranks of the concentration camp system. In March 1943, Grese was transferred to Auschwitz-Birkenau. Here she became second in command among the female camp staff. She worked in camp section ‘C’ where she oversaw 20,000 to 30,000 female prisoners. While at the camp she also took part in the ‘selection process’. This meant that when new prisoners arrived to the camp, Grese would decide who was considered fit to work and who was to be sent directly to the gas chambers. In March 1945, Grese was sent to the Bergen-Belsen concentration camp, where she worked as command leader until British troops liberated the camp in April 1945.

Grese was arrested during the liberation of the camp and charged at the Belsen trial in Lüneburg. She was found guilty of her crimes, sentenced to death, and eventually hanged in November 1945. Grese’s behaviour at the trial as well as her farewell letter to her sister revealed that she remained loyal to her ideological position and showed no signs of remorse nor recognition of her wrongdoings.