Životní příběh Malky Zimetbaumové nás vede z Polska do Belgie a zpět až k tragickému konci v Polsku. Dnes je Malka symbolem židovského odporu v Osvětimi a dokladem toho, že pro mnohé z účastníků byla druhá světová válka nadnárodní zkušeností.
Malka se v 10 letech společně s rodiči a bratrem přestěhovala z Polska do Antverp. Ve škole vynikala v jazycích a brzy ovládla nizozemštinu, francouzštinu, němčinu, angličtinu a polštinu.
Během nacistické okupace Belgie se Malčina rodina musela přihlásit do registru židovského obyvatelstva. Od června 1942 musela nosit židovskou hvězdu. V červenci 1942 byla Malka zadržena na hlavním nádraží v Antverpách. Vracela se z Bruselu, kde se snažila nalézt úkryt pro svou rodinu.
V září 1942 byla deportována do Osvětimi-Březinky. Po příjezdu byla díky jazykovým znalostem pracovně zařazena jako tlumočnice a poslíček. Touto prací Malka získala výsadní postavení, díky němuž mohla pomáhat spoluvězňům. Snažila se, aby vězňům byla přidělována snadnější práce; získávala pro potřebné jídlo a léky a snažila se je povzbudit. Pacienty v nemocnici rovněž varovala před blížící se „selekcí“ a vybízela je, aby nemocnici co nejrychleji opustili. Právě zde Malka získala přezdívku Mala la Belge.
Malka se zamilovala do polského politického vězně Edeka Galińského. V červnu 1944 se páru povedlo společně uprchnout, o pouhé dva týdny později však byli dopadeni. V Osvětimi byli Edek s Malkou popraveni na nádvoří tábora před ostatními vězni, které toto mělo odradit od dalších pokusů o útěk.
Mala la Belge se po své smrti díky svému chování v těch nejextrémnějších podmínkách, které si lze představit, stala symbolem solidarity, odvahy, soucitu a odporu.
