Miluše Axamitová se narodila v roce 1929 nedaleko Plzně. Prožila německou okupaci a zažila spojenecké nálety v posledních letech války. Plzeň sice osvobodili západní spojenci, později se však dostala pod sovětskou nadvládu, což pro Miluši a jejího manžela znamenalo nový útlak.
Miluše Axamitová (rozená Hesová) se narodila v roce 1929 v obci Zemětice na Plzeňsku. V posledních letech druhé světové války studovala na učitelském ústavu v Plzni. Zde zažila několik spojeneckých náletů na město a místní zbrojovky. Jeden z těchto náletů se uskutečnil krátce před Vánocemi 1944 a zničil nejen továrnu Škoda a sídlo místního gestapa, ale také řadu veřejných budov. Také ztráty na životech byly značné. V krytu pod budovou pojišťovny, kam se ukryla Miluše, bylo zřízeno provizorní obvaziště raněných.
Po válce učila na několika gymnáziích v západních Čechách. Při působení v Kadani se v roce 1949 seznámila s Antonínem Axamitem. Zamilovali se do sebe a začali chystat svatbu. Právě tehdy byl však Antonín odsouzen k patnácti letům vězení pro údajnou zradu, protože třem vysokoškolákům pomohl v útěku za hranice. Miluše na něj čekala deset let, po která byl vězněn v několika nechvalně proslulých komunistických lágrech. V roce 1960 byl na amnestii propuštěn a s Miluší se vzali.
Miluše nadále učila na gymnáziu v Plzni-Liticích až do odchodu do důchodu v roce 1984. Má dvě dcery, kterým nebylo umožněno studium kvůli minulosti jejich otce a také kvůli neskrývané křesťanské víře. Po sametové revoluci v roce 1989 se Československo stalo nezávislou a svobodnou demokracií. Antonín se stal členem Konfederace politických vězňů. Kvůli jeho podlomenému zdraví jej často zastupovala manželka, která s Konfederací spolupracuje dodnes.