Slávka Altmanová se narodila 8. srpna 1923 na Volyni. Zažila sovětskou invazi v roce 1939 i německou invazi v roce 1941. V roce 1944 vstoupila do 1. československého armádního sboru jako radistka a spojařka a po boku Rudé armády bojovala proti nacistickému Německu.
Slávka Altmanová (rozená Ficková) se narodila 8. srpna 1923 ve vsi Semiduby na polské Volyni (nyní součást Ukrajiny). Její rodná vesnice byla jedním z mnoha tradičně českých sídel v tomto regionu.
Slávka byla svědkem hrůzných událostí druhé světové války. V roce 1939 bylo východní Polsko napadeno Sovětským svazem. Slávčina rodina musela dočasně opustit svůj domov a několik sousedů bylo deportováno na Sibiř. V roce 1941 zažila německou invazi na Volni, po níž následovalo zničení několika vesnic a vyvraždění židovského obyvatelstva.
V roce 1944 se vývoj války obrátil. Německá invaze do Sovětského svazu neuspěla a Rudá armáda znovu vstoupila do Polska. Když došla na Volyň, Slávka vstoupila do 1. československého armádního sboru jako radistka a spojařka. Oproti západním spojeneckým armádám mohly v Rudé armádě ženy sloužit u frontových útvarů, a Slávka se tak zúčastnila několika významných bitev včetně zásadní Karpatsko-dukelské operace na polsko-slovenské hranici. Mnohokrát se ocitla v nebezpečí a viděla umírat řadu svých přátel, sama však zůstala nezraněna a zúčastnila se triumfálního vstupu armádního sboru do Prahy.
Slávka se po válce usadila v Československu. Dostala dům, který původně patřil místním německým obyvatelům, kteří byli odsunuti. Začala pracovat jako zubní sestra a po svatbě v roce 1952 se přestěhovala do Plzně, kde žije dodnes. Kvůli svým válečným zážitkům se musela potýkat s fyzickými i duševními potížemi.
