Suzanne Grégoirová byla zanícenou komunistkou. Svůj život zasvětila právům žen a aktivismu za práva žen. Během nacistické okupace Belgie inspirovala tisíce žen, které její slova povzbudila k tomu, aby se přidaly k protinacistickému odboji.
Suzanne Grégoirová se narodila v dělnickém prostředí v Geraardsbergenu. Oba její rodiče byli radikální komunisté a Suzanne už v útlém věku začala číst komunistickou literaturu a spolu s rodiči se účastnila stranických schůzí.
Bylo jí jen něco přes dvacet, když začala v komunistické straně naplno pracovat jako aktivistka. Jako žena neměla v Belgii plné volební právo. Suzanne přesto zastávala různé pozice s vysokou politickou odpovědností. Ve městě Herstal, kde žila, se stala se zastupitelkou, členkou ústředního výboru komunistické strany, kde stála v čele hnutí za práva žen. Politické zkušenosti, rozsáhlé kontakty a ideologické přesvědčení jí pak posloužily během odbojové činnosti za druhé světové války.
Během nacistické okupace Belgie vydávala Suzanne ilegální noviny, kterými mobilizovala ženy k odboji: La Voix des Femmes (Hlas žen). V těchto novinách ženy vyzývala, aby se bouřily proti nedostatku potravin a požadovaly propuštění uvězněných manželů a synů. Suzanne byla hybnou silou v pozadí několika ilegálních manifestací a stávek žen v letech 1941 a 1942. Tyto protesty podrývaly autoritu německých okupantů. Pro řadu účastnic byly také prvním krokem k další činnosti v odboji.
V březnu 1943 byla Suzanne zatčena gestapem a převezena do koncentračního tábora Ravensbrück. Uvěznění přežila a po svém návratu do Belgie v létě 1945 se okamžitě znovu ujala svých povinností v rámci komunistické strany. V roce 1946 patřila k prvním ženám zvoleným do belgického parlamentu. Po zbytek života zůstala věrná militantnímu komunismu.
