Tadeusz sloužil v Zemské armádě se svým otcem. Sloužit začal u partyzánů legendárního majora Dobrzańskéhoi „Hubala“. Po válce uprchl do Spojených států, kde byl povolán do armády, byť nebyl americkým občanem. Odmítl narukovat, což vedlo k intenzivně sledovanému soudnímu procesu.
1. září 1939 měl Tadeusz pokračovat ve středoškolském studiu, avšak začátek války jeho plány přerušil. Po dvou měsících války se v oblasti, kde Tadeusz žil, objevil major Dobrzański „Hubal“. 28. října vzal Tadeusze jeho otec Jozef na schůzku s majorem „Hubalem“. Téhož dne se Tadeusz seznámil také s kapitánem Kalenkiewicz. Ten byl jedním z autorů nápadu na elitní jednotku polského odboje zvanou Cichociemni (tiší neviditelní). Kapitán Kalenkiewicz toho dne mladému Tadeuszovi řekl: „Fajn kluk, ale kouše si nehty.“ „Hubal“ ve snaze smazat špatný dojem Tadeuszovi řekl: „Budeš můj nejmladší voják, a protože máš dnes svátek, nazveme naši první vojenskou posádku Tadeusz“.
Na konci války byl jako důstojník Zemské armády zatčen Sověty. Z vězení se mu podařilo utéct a krátce nato s otcem emigroval na západ. Jako politický uprchlík se nakonec dostal do Spojených států. V roce 1950 byl povolán do americké armády. Jelikož nebyl americkým občanem, odmítl narukovat. Jeho příběh odpírače vojenské služby se dostal do tisku a poté k soudu. Po zastavení řízení odjel z Ameriky a vrátil se do Evropy.
Vystudoval Sorbonnu a stal se exilovým historikem a spisovatelem. Zemřel v roce 2010.
